Mrak a slunce

Jsem melancholickej. A možná spíš víc nasranej než melancholickej. A možná za to může počasí. Možná volby, možná obojí

Mrak.

Dneska jsem si chtěl koupit nějakej lepší točeňák, abych si ho nakrájel do rajčatovýho salátu. Tak jsem šel k pultu a nechal paní mi kus ukrojit. Dávám do košíku a mrknu na etiketu. 20 procent vepřovýho masa... Mrknu na balenej albert točeňák, 60 procent vepřovýho masa... Nasral jsem se.

Krájím doma rajčata, který jsem koupil minulej tejden. Myslel jsem, že dojdou, změknou... Nedošly. Nezměkly. Když jsem je krájel, myslel jsem, že krájím jabko, takovej to asi byl zvuk... No nic. Jebnu na to ocet, olivovej olej a hodně moc pepře, abych dochutil rajčata bez chuti a ten točeňák, kterej chutnal jako piliny... A otevřu si dvě plzně.

Pak otevřu idnes.cz a jako headline na mě útočí Bohouš rovnátko Sobotka a jeho video z nějakýho posranýho předvolebního meetingu někde v ústí nad prdelí... A s hrůzou zjišťuju, že vlastně budou volby a zemi tuhle naší obsaděj sociliasti. A když to budou jen socialisti a ne socialisti s komoušema, tak budem ještě rádi... Ale jakej je v tom vlastně rozdíl.

Slunce.

A jak jsem tak nasranej, žeru ten hnusnej salát, vzpomenu si, že jsem si vlastně dneska koupil nějaký cédéčka v bazaru (Dulfer, Kravitz, Černochová). Vida. Tak přece. Vytáhnu a pustim si hned skvělé album Small Monstrosities Terezy Černochové (produkoval Roman Holý). Album, které znám pochopitelně od jeho vydání, ale až dneska jsem si ho koupil (občas to tak dělám až šestiletým zpožděním).

Najednou slyším ty krásné basy, klávesy, ověřené melodie i originální kompozice. A hned je líp. (Asi zabrala i ta druhá plzeň.) Vzpomenu si hned jakej skvělej J.A.R. koncert jsme s partou dali v sobotu v Řepech / Řepích (škrtni špatné, jsi-li češtinářka). Jak jsme se zase přesvědčili, že i koncert na oslavu zapadlé městské části může bejt zatraceně dobrej, protože ta kapela je holt zatraceně moc dobrá.

A vzpomenu si u toho na ty všechny letošní skvělé koncerty, festivaly, akce s partou, prosluněné letní dny. A že to prostě bylo super léto, ač to uteklo tak strašně rychle, až trestuhodně. A uvědomím si, že vlastně přece je se na co těšit. (A vy víte, že pokud se nemám na co těšit, chřadne srdce mé.) Bude nová deska Robert Balzar Tria, vyjde i nová Illustratosphera, čeká nás spousta dobrejch koncertů.

Tak hurá a pojďme do té další třicítky.

Začala nám škola

Ranní a odpolední tramvaje, busy a metra praskají ve švech. A my dospěláci před/za zenitem (škrtni sám) sledujeme drobotinu, jak se dopravuje do škol, kde se podhodnocený učitelský sbor snaží, aby se drobotina něco naučila...

Nevidím těm mláďatům do hlav. Možná škoda, možná je to vlastně dobře... Co ale vidím na první dobrou je hardware. Čím jsou vybaveni a jak vyrážejí reprezentovat sebe a své rodiče do vzdělávacích ústavů.

Mají nejnovější smartphony, poslední nejmódnější sluchátka, empétři přehrávače a mnohdy jsou při letmém pohledu na jejich oblečení vystrojení za deset či i více tisíc. Rodiče o ně v tomto směru asi dbají...

Kolik z těch dětí si vůbec dokáže uvědomit hodnotu peněz? Kolik z těch dětí dokáže vnímat povrchnost nutnosti značkového oblečení a předražených mobilů? Kolika dětem jejich rodiče vysvětlili, že například džíny v hodnotě 2 tisíc mají reálnou výrobní hodnotu tak do pěti set korun? Kolik rodičů pak dětem vysvětlilo, jak dlouho musí pro ně na takové džíny vydělávat, aby se mohli vyrovnat Pepíkovi nebo Aničce z paralelky, kteří takové džíny maji?

Kolik rodičů těch dětí dokáže sebekonstruktivě usoudit, že koupit dítěti k narozeninám nebo za vysvědčení chytrý telefon za 12 litrů je při jejich výdělku hluboko pod průměrnou mzdou postupná pomalá sebevražda? Kolik z těch rodičů si to neuvědomí a vezme si na to dokonce spotřebitelský úvěr, který navíc přeplatí, jen aby dítě dostalo nesmyslnou odměnu za o dvě trojky lepší vysvědčení než v pololetí? Kolik rodičů si uvědomuje nutnost rezervy pro mandatorní nebo řekněme fixní výdaje, které se musí platit i v případě výpadku příjmů měsíc co měsíc?

Kolik rodičů dává svým adolescentům nesmyslně vysoké kapesné místo toho, aby jim vysvětlilo, že daleko lepší je najít si brigádu a vydělat si na ten (ne)potřebný předmět sám? Naučit se pomalu se živit sám?

Kolik rodičů vede své děti v tom, aby mysleli taky dopředu. Že žít dnes a neřešit zítřek je z pohledu výdajů/příjmů nerozumnost? Aby si uvědomili, že pokud mají k dispozici částku x na měsíc, že je asi existenční nesmysl utratit x/2 v prvních dnech měsíce tu za mobil/tu za hadřík pokud v měsíci je několik fixních výdajů.

Drtivou většinu chování svých rodičů jejich děti převezmou. Ať chtěji nebo ne. A není to jen o charakterových vlastnostech, chování na veřejnosti, ale i o všech ostatních návycích.

Rodičové, myslete na to. Jaký budete dávat svým dětem příklad, tak se s největší pravděpodobností budou chovat v dospělosti.

Why be out when you could be in - vol.2

Pokračovaní nové rubriky. Držte si klobouky. Budu se snažit vás pravidelně naštvat tím, co máte rádi, protože budu pravidelně revidovat, co je in a co je out. A máte to.

Co je in:

Pozvat se dívkou na rande a nechat ji zaplatit za oba, vytetovat si jméno oblíbené pornoherečky na čelo, mluviti stříbro / mlčeti zlato (vždy bude!), občasná rebélie, levisky, rozkrosit bavoráka na plech a jít si druhej den koupit novýho, Facebook statusy Dana Maršalíka, etiketa prcajícího jelena a srny v logu pivovaru Paroháč, klimatizace (ta je navíc nejen in, ale i cool), hovory od bazénku, mufloni.

Co je out:

Jít v pátek nebo v sobotu na diskotéku, Audi Q7 (vždy bylo!), telefonovat s hands free sluchátkama mimo auto, zeptat se majitele evidentní Tommy Hilfiger košile: "To je Tommy Hilfiger košile?" (srsly wtf?!), nechodit 17.11. na J.A.R. do Lucerny, muzikály (ať už to skončí!), označení "těhulka" (uf, natahuje mě...).

Jamiroquai - Little L [Bass & Drum Cover] a Stevie Wonder - Master Blaster [Bass Cover]

Marta Altesa si pořídila novou basovku a natočila s ní cover Stevie Wondera Master Blaster. Krom toho, ale zcoverovala i monstrhit Jamiroquai Little L a ne tentokrát jen na basovku, ale i na bicí a ten si pustíme první

Nutno dodat, že to je lehce zvukově přebasové, než by mělo být, no ale což... Posuďte sami.

Stevie Wonder - Master Blaster [Bass Cover]

Why be out when you could be in - vol.1

Tak. Nová rubrika. Držte si klobouky. Budu se snažit vás pravidelně naštvat tím, co máte rádi, protože budu pravidelně revidovat, co je in a co je out. A máte to.

Co je in:

Bernard, Twitter, Foursquare, Lokál, Mike Oldfield, Josef Rakoncaj, naše velká borovice na zahradě, Karel Schwarzenberg, písnička Moonlight Shadow (vždycky bude!), zírat ženskejm do vejstřihů, vylejt si pivo na hlavu, který nemůžu dopít, umět šetřit, udělat si špekáček v mikrovlnce, dovolená v horách

Co je out:

Leo express, Pavel Bém, Staropramen, miliarda prstenů a cetků na všech prstech a zápěstích, Miloš Zeman, kešu oříšky, bulvár, pánské triko bez rukávů (blil bych), pochvala fotek, který jsou hnusný, Facebook, Česká spořitelna, potetovaný cecky, závidět top managerům zlatej padák, Stodolní, koupit si věc, na kterou nemám

Kterak je třeba fouknout do trenek Zlatce Holušové

Mezi tím, co jsem na pondělní den a start nového pracovního týdne spal přerušovaně 3 + 3 hodiny na cestě z Ostravy Pornoexpressem a mezi tím, co stále smrkám černé uhlí a ze všeho oprašuji černý prach, stále si pro sebe s radostí bilancuji letošní Colours of Ostrava

Loni jsem byl prvně a festival si mě získal. Letos se to potvrdilo. Krásné prostředí, pohodoví návštěvníci (rozumněj žádní výtržníci a dokonce jsem neviděl ani nikoho zvracet, což se mi loni povedlo u našeho nejmenovaného kamaráda Dana Maršalíka v Gongu dvakrát, kdy mu buď nesedlo vystoupení Lenky Dusilové, nebo druhá dávka šestiterného rumu s Kofolou).

Program byl pro mne letos větším překvapením a neznámou. A neznámá jména v jednu chvíli ovlivňovala mé rozhodnutí jet jen na nedělního Culluma. Nakonec jsme ale s Bárou vyrazili v sobotu ráno.

Zajímavé je srovnat letošní pozitiva oproti loňským mým výtkám; vše, co bylo loni špatně, bylo letos napraveno:

• Jemnější příjemnější zpevněný povrch tak neřezal do chodidel
• Zvětšená návštěvní plocha v oblasti pecí
• Radegast hospoda
• Radegast
• Počasí

Jamie Cullum zazářil. Upřímně jsem to očekával. Jeho vystoupení bylo strhující, plné poctivé muziky bez zbytečných náhražek. Vystoupení, kde jasně ukázal, že to nebylo jen další vystoupení na zaplacení složenek, ale že si to užil. Radost z hudby. Čistá a poctivá. Jeho vystoupení bylo dokonalou tečkou stejně jako loni koncert Janelle Monáe.

Byla legranda, trupíci, vtipy s Krakonošem, okna i slušnej večůrek, prostě rockin' at the lobby bar.

Příště jedem zas.

Fotky