Po sobotním koncertě v Lucerně se mohli J.A.R. konečně symbolicky napít alkoholických nápojů, vykouřit nějakou tu cigaretku a celkově se prostě pobavit podle svého gusta.
Ještě před tím si však ve velkém sále střihli tradiční narozeninový koncert, od kterého funkoví fanoušci vždy čekají hodně – je to vždy velké vyvrcholení tradičních podzimních zastávek tohoto na naše poměry jedinečného spojení nadaných muzikantů. I když to letos s tím turné lehce "odflákli" a pár koncertů bylo zrušeno (kdo ví, proč...), v Lucerně předvedli velkou koncertní show. Trošku jsme možná mohli očekávat nějaké speciální překvapení k těm osmnáctým narozeninám, ale v tomto smyslu jsme ničeho zvláštního svědky nebyli. Snad jen krom krásné paruky Badyho Zbořila v titulní Jak ti je a pár orálních proklamací z úst raperů Viktoříka a Klempíře.
J.A.R. předvedli pro mě především výbornou hru na klapky, struny, žestě a bubínky a koncert jsem osobně vnímal jako více instrumentální než vokální. Došlo na tradiční sóla Splash hornz, kytarové sóla Míry Chyšky a jiné exhibice. Dan Bárta si krom zpěvu hrál na "perkuse", Majkl Viktořík předvedl další sérii komických oděvů, Bady Zbořil s Robertem Balzarem udávali rytmiku a Roman nad vším máchal dirigentskou taktovkou.
Líbila se mi především druhá polovina koncertu, v interpretaci Viktoříka spíše lépe řečeno třetí pětina večera. Nejvíc mě spolehlivě odzbrojily tvrdší pecky B-Bus, Hi-tech Vitamean, Holého Band atd.
Co by to byly za narozeniny bez pořádné oslavy? Odebrali jsme se tedy do Hospody Lucerna, srazili židle kolem malé stolku a začali konzumovat výbornou plzeň. Kolem nás u vedlejších stolů slavili členové kapely za vydatné podpory kamarádů a (nejen) hudebních souputníků. Za zády třeba Filip Jelínek, Dan Bárta, Imran Musa Zangi. Támhle zase Robert Balzar a Robert Balzar jr., Petr Malásek, Jirka Slavíček, Pavel Bady Zbořil, Aňa Geislerová, dvorní režisér Zdenda Suchý, Jitka Schneiderová. Vpravo Roman Holý, Robert Rozkurz, František Kop. Radek Kašpar překvapivě ne se saxofonem ale hrající za piánem. Na báru Míra Chyška, Majkl Viktořík, Jarda Janovský. Za sloupem hned vedle nás DJ Maceo, Viktor Mašát a Magdalii. Tu a tam pobíhající Petra Nesvačilová... Dalších x desítek lidí a náš stůl.
Nádherný koncertní večer zakončený vydatnou pijatikou. Veroniko, Jak ti je? Do you like Abba?
relevantní odkazy:
Hospoda Lucerna | Aby, jaři a bítlsi
pondělí 19. listopadu 2007
pátek 16. listopadu 2007
Svátek žesťů
Vždycky jsem miloval smyčce a žestě. V pondělí jsem tak byl svědkem žesťového supersvátku.
(Původně jsem myslel, že od minulého článku už na mém blogu budu psát jen v italštině, ale pak jsem si to teda rozmyslel :-)).)
Dámy a pánové, v pondělí jsem byl svědkem něčeho, čehož jsem do té doby svědkem ještě nebyl. Střihnul jsem si s ostatní funkovou smetánkou (chybělo jen pár kusů) luxusní koncert Maceo Parkera v Lucerna music baru. Čekal jsem od toho hodně a hodně jsem se toho také dočkal. Vlastně ne hodně, ale dokonce více než jsem čekal, což mi ale vůbec nevadilo, ba naopak.
Byl to můj první "velký" koncert takové funkové legendy a evidentně vrchol mé letošní koncertní scény – tedy toho, co jsem letos absolvoval.
V čem byl koncert vyjímečný? Svojí délkou, nasazením, hudbou především. Byli tací (Viktor s DJ Maceem), kteří uzavírali sázky, jak dlouho Maceo Parker se svým bandem bude hrát.
Dámy a pánové, Maceo se svým bandem hrál 3 hodiny a 15 minut k tomu!!! Teď si uvědomte, prosím pěkně, že velkou část z toho času odtroubil na saxofon a odzpíval. Uvědomte si také, že mistru Parkerovi je 67 let. Pak také je nutné zmínit, že před koncertní zastávkou v Praze absolvoval vlastně každý den jeden koncert po různých částech Evropy. Dnes a včera hraje v Miláně, zítra a v neděli v Srbsku.
Od pondělka je to jasné, Maceo Parker je stroj. Monstrum v dobrém slova smyslu. Na koncertu to bylo vidět. Jeho nasazení a i bandu neklesalo, naopak klesalo nasazení diváků, kteří ke konci prostě odpadávali. Už nemohli. Pravdou je, že koncert byl i z pohleda diváků hodně náročný a proto se nelze divit, že někteří prostě odcházeli z LMB pryč. Není se čemu divit, tak dlouhý koncert jen tak nezažijete.
Na konci jsme na sebe nevěřícně koukali a nechápali jak je "syn praotce funku" neuvěřitelně kvalitně namazaný stroj, funková mašina.
Po koncertě jsem si tak říkal, proč Maceo Parker nepřijel s kapelou až po 17.11. Po koncertě J.A.R. Důvod je nasnadě. 17. listopad v Lucerně byl vždy mým vrcholem všech koncertních zážitků a teď když mám za sebou Maceo Parkera, po kterém mi dva dny hučelo v uších a ze všeho a odevšad jsem slyšel saxofon, tak trochu nevím, s jakým očekáváním jít do Lucerny :-).
DJ Maceo vyslovil například názor "zapomenout" na ten koncert a jít do Lucerny, jako by se nic nestalo. Jedna z možností. Druhá je třeba ta, že se nebudeme snažit oba zážitky srovnávat. Nebo nám dneska nezbývá než v Praze pořádně zakalit a připravit se na zítřek :-). Možná je trošku unfair již teď hodnotit něco, co nás teprve čeká, ale myslím, že karty jsou přece jen trošku předrozdané :-).
Byl to krásný koncert, velký – skutečně velký ohromný zážitek. A to prosím pěkně po všech stránkách. Myslím, že bychom měli všichni pokorně smeknout před Maceo Parkerem i celou skupinou klobouky, čepce, kšiltovky a paruky. Taky je třeba zmínit, že ti, co chyběli, musí prostě litovat.
Tak, děcka, pokud se neuvidíme dnes v nějaké z pražských hospod či podniků, tak zejtra v Lucerně na J.A.R. funku zdar.
relevantní odkazy:
Maceo Parker | Fotografie Tomáše Vacka z koncertu | J.A.R.
(Původně jsem myslel, že od minulého článku už na mém blogu budu psát jen v italštině, ale pak jsem si to teda rozmyslel :-)).)
Dámy a pánové, v pondělí jsem byl svědkem něčeho, čehož jsem do té doby svědkem ještě nebyl. Střihnul jsem si s ostatní funkovou smetánkou (chybělo jen pár kusů) luxusní koncert Maceo Parkera v Lucerna music baru. Čekal jsem od toho hodně a hodně jsem se toho také dočkal. Vlastně ne hodně, ale dokonce více než jsem čekal, což mi ale vůbec nevadilo, ba naopak.
Byl to můj první "velký" koncert takové funkové legendy a evidentně vrchol mé letošní koncertní scény – tedy toho, co jsem letos absolvoval.
V čem byl koncert vyjímečný? Svojí délkou, nasazením, hudbou především. Byli tací (Viktor s DJ Maceem), kteří uzavírali sázky, jak dlouho Maceo Parker se svým bandem bude hrát.
Dámy a pánové, Maceo se svým bandem hrál 3 hodiny a 15 minut k tomu!!! Teď si uvědomte, prosím pěkně, že velkou část z toho času odtroubil na saxofon a odzpíval. Uvědomte si také, že mistru Parkerovi je 67 let. Pak také je nutné zmínit, že před koncertní zastávkou v Praze absolvoval vlastně každý den jeden koncert po různých částech Evropy. Dnes a včera hraje v Miláně, zítra a v neděli v Srbsku.
Od pondělka je to jasné, Maceo Parker je stroj. Monstrum v dobrém slova smyslu. Na koncertu to bylo vidět. Jeho nasazení a i bandu neklesalo, naopak klesalo nasazení diváků, kteří ke konci prostě odpadávali. Už nemohli. Pravdou je, že koncert byl i z pohleda diváků hodně náročný a proto se nelze divit, že někteří prostě odcházeli z LMB pryč. Není se čemu divit, tak dlouhý koncert jen tak nezažijete.
Na konci jsme na sebe nevěřícně koukali a nechápali jak je "syn praotce funku" neuvěřitelně kvalitně namazaný stroj, funková mašina.
Po koncertě jsem si tak říkal, proč Maceo Parker nepřijel s kapelou až po 17.11. Po koncertě J.A.R. Důvod je nasnadě. 17. listopad v Lucerně byl vždy mým vrcholem všech koncertních zážitků a teď když mám za sebou Maceo Parkera, po kterém mi dva dny hučelo v uších a ze všeho a odevšad jsem slyšel saxofon, tak trochu nevím, s jakým očekáváním jít do Lucerny :-).
DJ Maceo vyslovil například názor "zapomenout" na ten koncert a jít do Lucerny, jako by se nic nestalo. Jedna z možností. Druhá je třeba ta, že se nebudeme snažit oba zážitky srovnávat. Nebo nám dneska nezbývá než v Praze pořádně zakalit a připravit se na zítřek :-). Možná je trošku unfair již teď hodnotit něco, co nás teprve čeká, ale myslím, že karty jsou přece jen trošku předrozdané :-).
Byl to krásný koncert, velký – skutečně velký ohromný zážitek. A to prosím pěkně po všech stránkách. Myslím, že bychom měli všichni pokorně smeknout před Maceo Parkerem i celou skupinou klobouky, čepce, kšiltovky a paruky. Taky je třeba zmínit, že ti, co chyběli, musí prostě litovat.
Tak, děcka, pokud se neuvidíme dnes v nějaké z pražských hospod či podniků, tak zejtra v Lucerně na J.A.R. funku zdar.
relevantní odkazy:
Maceo Parker | Fotografie Tomáše Vacka z koncertu | J.A.R.
sobota 3. listopadu 2007
In montagna condizioni eccellenti
Prendo un bicchiere di birra.
Io sono di Smrzovka. Che bella citta. Le piace? Smrzovka non e cosí grande come Liberec, ma e molto bella e suggestiva. A Torino ci sono molte macchine, pochi giardini e tante fabbriche moderne. A Venezia ci sono molti palazzi antichi, molti canali e troppi turisti. Parli inglese? No, parlo soltano il ceco e l'italiano. L'italiano e una bella lingua.
Io ascolto la musica con gli occhi chiusi. Ma ho molta grande sete. Prendo un bicchiere di birra. Gli birra mi piacciono molto :-).
Vado a prendere Paolo e poi andiamo a trovare Clara. Qual e il tuo sogno? Il mio sogno e vivere in campagna, lontano dalla citta, avere un gatto, passegiare nel bosco.
Com'e Petra? É simpatico? Sí, e simatico e gentile e intelligente. Petra mi piace molto. E le montage mi piace molto. Mi piace la musica di Prince e Holy. Lucia ha una fame da lupo. Michel e un marito modello.
La nonna gioca con la bambina.
Io sono di Smrzovka. Che bella citta. Le piace? Smrzovka non e cosí grande come Liberec, ma e molto bella e suggestiva. A Torino ci sono molte macchine, pochi giardini e tante fabbriche moderne. A Venezia ci sono molti palazzi antichi, molti canali e troppi turisti. Parli inglese? No, parlo soltano il ceco e l'italiano. L'italiano e una bella lingua.
Io ascolto la musica con gli occhi chiusi. Ma ho molta grande sete. Prendo un bicchiere di birra. Gli birra mi piacciono molto :-).
Vado a prendere Paolo e poi andiamo a trovare Clara. Qual e il tuo sogno? Il mio sogno e vivere in campagna, lontano dalla citta, avere un gatto, passegiare nel bosco.
Com'e Petra? É simpatico? Sí, e simatico e gentile e intelligente. Petra mi piace molto. E le montage mi piace molto. Mi piace la musica di Prince e Holy. Lucia ha una fame da lupo. Michel e un marito modello.
La nonna gioca con la bambina.
pondělí 29. října 2007
Kterak se mi močilo mezi dvěma metalisty
V sobotu jsem byl s Pavlem na pivku na Parku. Krom toho, že jsme měli na plánu naplánovat akce, které nás čekají do konce kalendářního roku 2007, jsme si prostě chtěli vypít pár Kozlů, protože jsme již dlouho v hospodě společně nebyli...
Jak jsme tak seděli v hospodě a sjednocovali naše kalendáře a diáře, vedle v sále Parkhotelu začínal metalový smržovský minifestival. Ano, tam, kde před pár dny byl koncert bubenických mistrů teď probíhal koncert metalistů.
A takový metalista, nesmíte si ho příliš idealizovat... Je to člověk, jehož délka vlasů může převyšovat velikost jeho IQ (ale pravidlo to samozřejmě není), dle známého rčení "dlouhé vlasy – krátký rozum". Správná délka vlasů u metalisty – muže je taková, že je schopen si na WC pomočit jejich konečky a správně je tak vyživovat a regenerovat. Krom dlouhých vlasů, které jsou v drtivé většině černé nebo na černo obarvené, má takový metalista ještě charakteristické oblečení, díky němuž hned poznáte, že to není žádný hip-hoper.
Metalista nosí černé kalhoty, jedno jestli černé pětsetjedničky, nebo černé kožené motorkářské kalhoty, ale vždy radši radši mrkváčového střihu než bootcut či zvonáčového střihu. Horní díl oblečení tvoří černé triko. Jiná barva neexistuje. Na černém triku je velmi často krvavý ornament (logo je asi moc silný výraz) skupiny, které je přední fanda. Ornament je psán buď švabachem nebo gotickým fontem písma, který normální nemetalista a smrtelník není schopen nikdy rozluštit, pokud nestuduje nějaký obor (blízký hieroglyfům) na fildě, který by mu v tom mohl pomoci.
Krom názvu skupiny se tam ještě velmi často objeví nějaký ten ornamnet. Ornament, který například připomíná svastiku, nebo půdorys žeber klenby neznámé gotické kaple.
Přes černé triko může mít metalista ještě černou mikinu (často s kapucí). V tom případě nese mikina opět logo skupiny, či romantickou skupinovou fotografii hudebníků někde v borůvčí v lese Řáholci.
Co má metalista na nohou? Určitě ne botasky Nike... Základ jsou černé boty například kanadoidního stylu. Ale v podstatě je jedno jaké, hlavně černé. (Pokud mluvíme o metalistce, má samozřejmě černě lakované nehty a červeně barvené vlasy silně rozcuchané.)
Správný metalista/metalistka má taky na svém těle a oblečení velký podíl kovů – především nerez železa. Všiml jsem si, že jedna dívenka měla v obličeji víc kovu než já drobných v peněžence. A že nosím dost drobných po kapsách...
Co jsem chtěl ale napsat... Šel jsem na záchod. Příjdu k mušli a za pár vteřin se po mé pravé straně postavil k vedlejší mušli metalista. Hned něj následoval další metalista, který si stoupl po mé levé straně k třetí mušli. Stál jsem tam sám. Sám u mušle. Sám, samotinký posluchač jazzu mezi dvěma metalisty. Jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Oba si močili na konečky dlouhých černých vlasů, jejiž součet délek byl delší než moje tělesná výška. Stál jsem tam v modrých džínách, s hnědýma adidaskama a v červeném švýcarském triku s velkým bílým helvétským křížem na hrudi. Mezi dvěma černokněžníky. Zvláštní pocit :-).
Jasný Murphyho zákon metalistů zní takto: sebečernější metalista se sebedelšími černými vlasy a sebedrsnějšího vzhledu má tolik obdidovatelek a potencionálních přítelkyň, že by je klasický posluchač funku nespočítal na prstech všech čtyř končetin. Natož aby jich měl alespoň potencionální dvacetinu...
Posluchači minoritních žánrů – co do počtu posluchačské základy – to nemají prostě v životě jednoduché :-). V jednom je ale ta demokracie a svoboda slova a názoru hezká. Tak jako si oni dva asi mysleli, co to mezi nimi močí za nechutného čůrákoidního diskofila (předpokládám, že pojem funk nebo jazz nejspíš neslyšeli) jsem si i já o nich myslel své. A to je na tom hezké. Tak to má být. Ke konfrontaci hudebních názorů ale (naštestí pro mě) nedošlo :-).
Zamyšlení na závěr: velikost svalů svalovců na diskotéce je nepřímo úměrná kvalitě tamní hudební produkce.
Jak jsme tak seděli v hospodě a sjednocovali naše kalendáře a diáře, vedle v sále Parkhotelu začínal metalový smržovský minifestival. Ano, tam, kde před pár dny byl koncert bubenických mistrů teď probíhal koncert metalistů.
A takový metalista, nesmíte si ho příliš idealizovat... Je to člověk, jehož délka vlasů může převyšovat velikost jeho IQ (ale pravidlo to samozřejmě není), dle známého rčení "dlouhé vlasy – krátký rozum". Správná délka vlasů u metalisty – muže je taková, že je schopen si na WC pomočit jejich konečky a správně je tak vyživovat a regenerovat. Krom dlouhých vlasů, které jsou v drtivé většině černé nebo na černo obarvené, má takový metalista ještě charakteristické oblečení, díky němuž hned poznáte, že to není žádný hip-hoper.
Metalista nosí černé kalhoty, jedno jestli černé pětsetjedničky, nebo černé kožené motorkářské kalhoty, ale vždy radši radši mrkváčového střihu než bootcut či zvonáčového střihu. Horní díl oblečení tvoří černé triko. Jiná barva neexistuje. Na černém triku je velmi často krvavý ornament (logo je asi moc silný výraz) skupiny, které je přední fanda. Ornament je psán buď švabachem nebo gotickým fontem písma, který normální nemetalista a smrtelník není schopen nikdy rozluštit, pokud nestuduje nějaký obor (blízký hieroglyfům) na fildě, který by mu v tom mohl pomoci.
Krom názvu skupiny se tam ještě velmi často objeví nějaký ten ornamnet. Ornament, který například připomíná svastiku, nebo půdorys žeber klenby neznámé gotické kaple.
Přes černé triko může mít metalista ještě černou mikinu (často s kapucí). V tom případě nese mikina opět logo skupiny, či romantickou skupinovou fotografii hudebníků někde v borůvčí v lese Řáholci.
Co má metalista na nohou? Určitě ne botasky Nike... Základ jsou černé boty například kanadoidního stylu. Ale v podstatě je jedno jaké, hlavně černé. (Pokud mluvíme o metalistce, má samozřejmě černě lakované nehty a červeně barvené vlasy silně rozcuchané.)
Správný metalista/metalistka má taky na svém těle a oblečení velký podíl kovů – především nerez železa. Všiml jsem si, že jedna dívenka měla v obličeji víc kovu než já drobných v peněžence. A že nosím dost drobných po kapsách...
Co jsem chtěl ale napsat... Šel jsem na záchod. Příjdu k mušli a za pár vteřin se po mé pravé straně postavil k vedlejší mušli metalista. Hned něj následoval další metalista, který si stoupl po mé levé straně k třetí mušli. Stál jsem tam sám. Sám u mušle. Sám, samotinký posluchač jazzu mezi dvěma metalisty. Jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Oba si močili na konečky dlouhých černých vlasů, jejiž součet délek byl delší než moje tělesná výška. Stál jsem tam v modrých džínách, s hnědýma adidaskama a v červeném švýcarském triku s velkým bílým helvétským křížem na hrudi. Mezi dvěma černokněžníky. Zvláštní pocit :-).
Jasný Murphyho zákon metalistů zní takto: sebečernější metalista se sebedelšími černými vlasy a sebedrsnějšího vzhledu má tolik obdidovatelek a potencionálních přítelkyň, že by je klasický posluchač funku nespočítal na prstech všech čtyř končetin. Natož aby jich měl alespoň potencionální dvacetinu...
Posluchači minoritních žánrů – co do počtu posluchačské základy – to nemají prostě v životě jednoduché :-). V jednom je ale ta demokracie a svoboda slova a názoru hezká. Tak jako si oni dva asi mysleli, co to mezi nimi močí za nechutného čůrákoidního diskofila (předpokládám, že pojem funk nebo jazz nejspíš neslyšeli) jsem si i já o nich myslel své. A to je na tom hezké. Tak to má být. Ke konfrontaci hudebních názorů ale (naštestí pro mě) nedošlo :-).
Zamyšlení na závěr: velikost svalů svalovců na diskotéce je nepřímo úměrná kvalitě tamní hudební produkce.
úterý 23. října 2007
Jak nezletilí fracci zabíjejí na silnicích
Někdy v srpnu jsem rozepsal příspěvek o tom, jak se brutálně moc lidí zabíjí v aute v ČR v posledním roce. Tehdy jsem ho nedopsal a tak ani nevydal, ale další medializované smrtelné havárie mě prostě přimněly k tomu, abych ho dokončil...
Červenec se stal jedním z nejčernějších měsíců na našich silnicích. Psalo se o tom takřka denně v novinách, slyšeli jsme o havárijích a mrtvých v televizi, četli jsme o tom na internetu... V říjnu se stalo dalších pár smrtelný nehod a tak se o to média začala zajímat znova.
Trochu mě občas zaráží, když v souvislosti s havárií osobního automobilu, ve kterém se zabili tři mládenci, když řidič toho vozidla jel rychle a v prostisměru, hovoří "že byly zmařeny tři životy". Ano, byly. Opět se mnou asi nebude leckdo souhlasit, na což má každý právo, ale kdyby se čeští řidiči (ne, řidiči to nejsou; jsou to prasata), kdyby se česká prasata na silnicích chovala podle dopravních předpisu a s ohledem na to, co za volantem dokáží oni a jejich vozidlo, nebylo by tolik mrtvých. Za tím si stojím.
Jistě, může jít častokrát o nešťastnou náhodu. Ale ruku na srdce: v drtivé většině případů je na vině rychlost, alkohol, nerespektování dopravních předpisů a fyzikálních zákonů. V kolika případech z těch 113 mrtvých může za smrtelnou nehodu nešťastná náhoda? Co je za nešťastnou náhodu, když se vybourá nezletilý mladík v autě, který řidí bez řidičského průkazu (!) a zabije v autě svoje dvě přibližně stejně staré kamarádky? Co je v tomhle případě za nešťastnou náhodu? Ten mladík zabil sebe a další dvě osoby? Musel vědět, že podstupuje ohromné riziko. Musel vědět, že svým chováním ohrožuje nejen sebe, ale především spolucestující, ale i ostatní účastníky silničního provozu – ostatní řidiče, cyklisty, chodce... Nemůžu souhlasit s tím, kdo tvrdí, že se v těchto případech jedná o nešťastnou náhodu. Řidič motorového vozidla je plně zodpovědný za to, jakým způsobem se na silnici chová a musí (!) za své činny nést plnou odpovědnost, pokud je viníkem dopravní nehody. Co si máme myslet o rodičích nezletilého řidiče, kteří o řízení svého syna vědí a nic s tím neudělají?
Česká prasata na silnicích si totiž myslí, že právě oni jsou nejlepší řidiči, že oni by z gruntu mohli zastoupit Hamiltona a v monopostu Formule 1. Že oni jsou neomylní, že oni mají řízení plně pod kontrolou. I když jedou pod vlivem alkoholu, i když jedou dvakrát větší rychlostí, než povoluje daný úsek, i když jim ještě není 18 let a nemají řidičský průkaz.
Děsí mě fakt, že vymahatelnost viny v ČR je tak děsivě neúčinná. Bodový systém za to nemůže, není prostě dotažený do konce a každý si z něho dělá spíš legraci. Chybí naprostý respekt českých řezníků na českých silnicích z policie.
Jaká pohoda je řídit na západě oproti ČR – jedno, jestli v Rakousku, Německu, Švýcarsku... Řidiči v drtivé většině předpisy dodržují, jsou ohleduplní a i galantní. Ve městě se jezdí 50, protože víc se prostě jezdit nemá. Zcela automatické (!) je pouštění chodců na přechodu... Chodec se k přechodu jen blíží a auta stojí. U nás musí být chodec metr na chodníku a pak si teprve řidič začne rozmýšlet, jestli zastaví nebo ne. Pak člověk přejede hranice domů a hned se těsně za ním ve městě lepí kdejaký silniční řezník, protože těch padesát ve městě asi nemůže vydýchat. Jen ať se čeští řidiči na silnici vzájemně pozabíjejí. Bude možná klid... Ale ne ať zabíjí zcela nevinné spolujezdce nebo ostatní účastníky.
Takřka pokaždé, když jedu na kole, tak jsem svědkem i několika případů, kdy ostatní řidiči porušují dopravní předpisy. Povolená rychlost je to samozřejmě nejčastěji. O tom nemá smysl psát. Již dvakrát jsem byl osobně svědkem toho, že mě jako cyklistovi nedali dva řidiči přednost na hlavní silnici. V jednom případě mi vjel do cesty řidič na kruhové křižovatce v Tanvaldě do dráhy, i přesto, že na kruháku jsem byl evidentně na hlavní silnici já. Co naplat, asi nejsem na kole rovnocenným účasníkem podle toho řidiče. Naštestí jsem to ubrzdil. (Mimochodem to byl cikán.)
Po druhé mi nedávno nedal přednost řidič malé dodávky v Desné, když na hlavní silnici vyjížděl z vedlejší silnice a nedal mi přednost. Nic se opět naštěstí nestalo, jen mě lehce ohrozil, nebo spíš více omezil a musel jsem brzdit. A tohle nejsou náhody, to je vědomé porušování dopravních předpisů. Řidiči si asi myslí, že cyklisté jsou méněcenní na silnicích a mají na nich menší práva. Omyl.
Prakticky pokaždé, když jedu na trase Desná – Kořenov se mi stane, že mě předjíždění motorkáři, kteří do kopce vesele závodí na motorkách a absolutně porušujíc dopravní předpisy, kurvy jedny. Závoděj nejen nahoru ale i dolu. Na kořenovském sedle se vždy otočej a jedou vesele dolu.
V těchto případech pak ty opravdu nešťastné náhody karambólů působí tak nějak naprázdno. Jako například v červenci, kdy jsem byl takřka přímým svědkem, jak na jedoucí osobní auto (Citroën C5) spadnul strom. Nešťastná náhoda, která naštěstí dopadla dobře. Strom spadnul na druhou polovinu střechy a kufr sedanu. Našťestí na zadních sedačkách nikdo neseděl a posádce na předních místech se nic nestalo. Co chybělo? Stačilo, aby řidič jel o pár vteřin (nebo spíš setin) později a strom by jeho i spolujezdce zabil. A stačilo, abych třeba já jel o půl hodiny dřív a strom mohl spadnout třeba na mě. O nehodě psal i server idnes.cz.
No a teď v říjnu? Změnilo se snad něco? Nezměnilo. Opět stránky novin a zpráv plní nehody. A ve velké míře také nehody "řidičů", kteří ještě za volantem nemají co dělat, nebo těch, kteří prostě ledabyle poruší vše, co se za volantem porušit dá.
Šestnáctiletý řidič zabil svojí rovněž šestnáctiletou spolujezdkyni a druhou osmnáctiletou těžce havárií zranil. On sám vyvázl s lehkými zraněními. Uvědomujete si to? 16ti letej fracek zabije v autě holku a druhou těžce zraní. A on? Má třeba jen zlomenou ruku. Při těhlech událostech si říkám, věk nevěk, měl by jít normálně sedět. O pěkně si to celé odbručet.
Můžeme pokračovat. "Náraz do dvou stromů zabil najednou čtyři lidi". Skóre? Zemřela patnáctiletá dívka a tři mladíci ve věku šestnácti a sedmnácti let. 22ti letá dívka skončila s velmi vážnými zraněními v nemocnici na JIPce. Podle policie mohlo jet auto ryclostí až 150 km/h. To jsem nevěděl, že se u nás může mimo dálnici jezdit tak rychle...
Takhle bych mohl pokračovat ještě na hezkých několika řádcích, ale nemělo by to smysl. Jen bych byl pro, aby naši zákonodárci něco konečně udělali. Aby řidiči z bodového systému měli respekt, aby si každej šestnáctiletej fracek hodně rozmyslel, jestli sedne za volant bez řidičáků popřípadě, aby to si to krutě odseděl. Když vidím mladou generaci 15ti letých a starších, říkám si, že nějaká dětská práva moc smysl nemaj'.
Přemýšlejte o tom.
Červenec se stal jedním z nejčernějších měsíců na našich silnicích. Psalo se o tom takřka denně v novinách, slyšeli jsme o havárijích a mrtvých v televizi, četli jsme o tom na internetu... V říjnu se stalo dalších pár smrtelný nehod a tak se o to média začala zajímat znova.
Trochu mě občas zaráží, když v souvislosti s havárií osobního automobilu, ve kterém se zabili tři mládenci, když řidič toho vozidla jel rychle a v prostisměru, hovoří "že byly zmařeny tři životy". Ano, byly. Opět se mnou asi nebude leckdo souhlasit, na což má každý právo, ale kdyby se čeští řidiči (ne, řidiči to nejsou; jsou to prasata), kdyby se česká prasata na silnicích chovala podle dopravních předpisu a s ohledem na to, co za volantem dokáží oni a jejich vozidlo, nebylo by tolik mrtvých. Za tím si stojím.
Jistě, může jít častokrát o nešťastnou náhodu. Ale ruku na srdce: v drtivé většině případů je na vině rychlost, alkohol, nerespektování dopravních předpisů a fyzikálních zákonů. V kolika případech z těch 113 mrtvých může za smrtelnou nehodu nešťastná náhoda? Co je za nešťastnou náhodu, když se vybourá nezletilý mladík v autě, který řidí bez řidičského průkazu (!) a zabije v autě svoje dvě přibližně stejně staré kamarádky? Co je v tomhle případě za nešťastnou náhodu? Ten mladík zabil sebe a další dvě osoby? Musel vědět, že podstupuje ohromné riziko. Musel vědět, že svým chováním ohrožuje nejen sebe, ale především spolucestující, ale i ostatní účastníky silničního provozu – ostatní řidiče, cyklisty, chodce... Nemůžu souhlasit s tím, kdo tvrdí, že se v těchto případech jedná o nešťastnou náhodu. Řidič motorového vozidla je plně zodpovědný za to, jakým způsobem se na silnici chová a musí (!) za své činny nést plnou odpovědnost, pokud je viníkem dopravní nehody. Co si máme myslet o rodičích nezletilého řidiče, kteří o řízení svého syna vědí a nic s tím neudělají?
Česká prasata na silnicích si totiž myslí, že právě oni jsou nejlepší řidiči, že oni by z gruntu mohli zastoupit Hamiltona a v monopostu Formule 1. Že oni jsou neomylní, že oni mají řízení plně pod kontrolou. I když jedou pod vlivem alkoholu, i když jedou dvakrát větší rychlostí, než povoluje daný úsek, i když jim ještě není 18 let a nemají řidičský průkaz.
Děsí mě fakt, že vymahatelnost viny v ČR je tak děsivě neúčinná. Bodový systém za to nemůže, není prostě dotažený do konce a každý si z něho dělá spíš legraci. Chybí naprostý respekt českých řezníků na českých silnicích z policie.
Jaká pohoda je řídit na západě oproti ČR – jedno, jestli v Rakousku, Německu, Švýcarsku... Řidiči v drtivé většině předpisy dodržují, jsou ohleduplní a i galantní. Ve městě se jezdí 50, protože víc se prostě jezdit nemá. Zcela automatické (!) je pouštění chodců na přechodu... Chodec se k přechodu jen blíží a auta stojí. U nás musí být chodec metr na chodníku a pak si teprve řidič začne rozmýšlet, jestli zastaví nebo ne. Pak člověk přejede hranice domů a hned se těsně za ním ve městě lepí kdejaký silniční řezník, protože těch padesát ve městě asi nemůže vydýchat. Jen ať se čeští řidiči na silnici vzájemně pozabíjejí. Bude možná klid... Ale ne ať zabíjí zcela nevinné spolujezdce nebo ostatní účastníky.
Takřka pokaždé, když jedu na kole, tak jsem svědkem i několika případů, kdy ostatní řidiči porušují dopravní předpisy. Povolená rychlost je to samozřejmě nejčastěji. O tom nemá smysl psát. Již dvakrát jsem byl osobně svědkem toho, že mě jako cyklistovi nedali dva řidiči přednost na hlavní silnici. V jednom případě mi vjel do cesty řidič na kruhové křižovatce v Tanvaldě do dráhy, i přesto, že na kruháku jsem byl evidentně na hlavní silnici já. Co naplat, asi nejsem na kole rovnocenným účasníkem podle toho řidiče. Naštestí jsem to ubrzdil. (Mimochodem to byl cikán.)
Po druhé mi nedávno nedal přednost řidič malé dodávky v Desné, když na hlavní silnici vyjížděl z vedlejší silnice a nedal mi přednost. Nic se opět naštěstí nestalo, jen mě lehce ohrozil, nebo spíš více omezil a musel jsem brzdit. A tohle nejsou náhody, to je vědomé porušování dopravních předpisů. Řidiči si asi myslí, že cyklisté jsou méněcenní na silnicích a mají na nich menší práva. Omyl.
Prakticky pokaždé, když jedu na trase Desná – Kořenov se mi stane, že mě předjíždění motorkáři, kteří do kopce vesele závodí na motorkách a absolutně porušujíc dopravní předpisy, kurvy jedny. Závoděj nejen nahoru ale i dolu. Na kořenovském sedle se vždy otočej a jedou vesele dolu.
V těchto případech pak ty opravdu nešťastné náhody karambólů působí tak nějak naprázdno. Jako například v červenci, kdy jsem byl takřka přímým svědkem, jak na jedoucí osobní auto (Citroën C5) spadnul strom. Nešťastná náhoda, která naštěstí dopadla dobře. Strom spadnul na druhou polovinu střechy a kufr sedanu. Našťestí na zadních sedačkách nikdo neseděl a posádce na předních místech se nic nestalo. Co chybělo? Stačilo, aby řidič jel o pár vteřin (nebo spíš setin) později a strom by jeho i spolujezdce zabil. A stačilo, abych třeba já jel o půl hodiny dřív a strom mohl spadnout třeba na mě. O nehodě psal i server idnes.cz.
No a teď v říjnu? Změnilo se snad něco? Nezměnilo. Opět stránky novin a zpráv plní nehody. A ve velké míře také nehody "řidičů", kteří ještě za volantem nemají co dělat, nebo těch, kteří prostě ledabyle poruší vše, co se za volantem porušit dá.
Šestnáctiletý řidič zabil svojí rovněž šestnáctiletou spolujezdkyni a druhou osmnáctiletou těžce havárií zranil. On sám vyvázl s lehkými zraněními. Uvědomujete si to? 16ti letej fracek zabije v autě holku a druhou těžce zraní. A on? Má třeba jen zlomenou ruku. Při těhlech událostech si říkám, věk nevěk, měl by jít normálně sedět. O pěkně si to celé odbručet.
Můžeme pokračovat. "Náraz do dvou stromů zabil najednou čtyři lidi". Skóre? Zemřela patnáctiletá dívka a tři mladíci ve věku šestnácti a sedmnácti let. 22ti letá dívka skončila s velmi vážnými zraněními v nemocnici na JIPce. Podle policie mohlo jet auto ryclostí až 150 km/h. To jsem nevěděl, že se u nás může mimo dálnici jezdit tak rychle...
Takhle bych mohl pokračovat ještě na hezkých několika řádcích, ale nemělo by to smysl. Jen bych byl pro, aby naši zákonodárci něco konečně udělali. Aby řidiči z bodového systému měli respekt, aby si každej šestnáctiletej fracek hodně rozmyslel, jestli sedne za volant bez řidičáků popřípadě, aby to si to krutě odseděl. Když vidím mladou generaci 15ti letých a starších, říkám si, že nějaká dětská práva moc smysl nemaj'.
Přemýšlejte o tom.
pondělí 22. října 2007
Miton CZ třetí nejdynamičtější technologickou firmou v ČR
Nejen o ocenění Deloitte Central Europe a o nových projektech
Minulý týden Miton CZ s.r.o. obsadil třetí místo (bronz!) českého žebříčku padesáti nejrychleji rostoucích firem ve střední Evropě, který sestavovuje společnost Deloitte. Již v roce 2005 tuto anketu Miton CZ vyhrál v rámci českých společností v kategorii rising stars (The Technology Fast 50 in Central Europe – 2005). Kompletní výsledky Deloitte v jednotlivých letech.
Začátkem října se taky spustila beta verze nákupního rádce Heureka.cz. Heureka.cz toho umí skutečně mnoho: třídit produkty v rámci kategorii, nejrůznějších kritérií a atributů, zobrazovat ceny různých obchodů a jejich vývoj v časegraficky, konkrétně poradí, jaký produkt bude ten nejlepší díky častým dotazům, na které zodpověděli reální uživatelé a profesionálové. Ukáže hodnocení 220 obchodů, ve kterých Heureka.cz vyhledává přes 9000 produktů, a ze kterých si můžete vybrat ten pro vás skutečně nejlepší. Můžete číst diskuse uživatelů a recenze o konkrétním produktu, vybrat si alternativy k produktu podle kritérií a ceny, zeptat se na produkt konkrétního uživatele, který produkt vlastní a mnoho dalších užitečných funkcí.
Heureka.cz má v současné době především katalog spotřební elektroniky. Za pár dnů bude spuštěn i katalog bílého zboží. Více o vývoji Heureka.cz čtěte na jejím blogu.
Od října byla také spuštěna služba Kvapem.cz zaměřená na registraci doménových jmen. V první fázi je možná registrace domén druhé úrovně s koncovkou .cz. Pro prvních 1000 zákazníků probíhala akční cena 99 Kč za jednu doménu. 1000 domén je už fuč a tak aktuálně stojí doména 229 Kč. Platba za doménu je možná platební kartou Visa, Visa Elektron, Maestro, MasterCard a po úspěšném dokončení platby je doména ihned k dispozici. Pro placení se používá bezpečné 3D-Secure řešení – nejmodernější aplikaci kartových Asociací MasterCard a Visa, které umožňuje bezpečné platby kartou na internetu. Rychlé ověření dostupnosti volné domény vám pomůže najít Domenovecentrum.cz.
Jinak o tom, že server Stahuj.cz byl prodán Centrumu předpokládám už všichni vědí :-). Proběhlo to veškerým možným tiskem.
Poslední drobná novinka je snad spuštění interaktivního televizního programu na Nepropasni.cz.
dnešní relevantní odkazy:
Deloitte | Tisková zpráva o ocenění Mitonu CZ | O ocenění na Emagu.cz | Miton CZ | Heureka.cz | Kvapem.cz | Domenovecentrum.cz | Televizní program
Minulý týden Miton CZ s.r.o. obsadil třetí místo (bronz!) českého žebříčku padesáti nejrychleji rostoucích firem ve střední Evropě, který sestavovuje společnost Deloitte. Již v roce 2005 tuto anketu Miton CZ vyhrál v rámci českých společností v kategorii rising stars (The Technology Fast 50 in Central Europe – 2005). Kompletní výsledky Deloitte v jednotlivých letech.
Začátkem října se taky spustila beta verze nákupního rádce Heureka.cz. Heureka.cz toho umí skutečně mnoho: třídit produkty v rámci kategorii, nejrůznějších kritérií a atributů, zobrazovat ceny různých obchodů a jejich vývoj v časegraficky, konkrétně poradí, jaký produkt bude ten nejlepší díky častým dotazům, na které zodpověděli reální uživatelé a profesionálové. Ukáže hodnocení 220 obchodů, ve kterých Heureka.cz vyhledává přes 9000 produktů, a ze kterých si můžete vybrat ten pro vás skutečně nejlepší. Můžete číst diskuse uživatelů a recenze o konkrétním produktu, vybrat si alternativy k produktu podle kritérií a ceny, zeptat se na produkt konkrétního uživatele, který produkt vlastní a mnoho dalších užitečných funkcí.
Heureka.cz má v současné době především katalog spotřební elektroniky. Za pár dnů bude spuštěn i katalog bílého zboží. Více o vývoji Heureka.cz čtěte na jejím blogu.
Od října byla také spuštěna služba Kvapem.cz zaměřená na registraci doménových jmen. V první fázi je možná registrace domén druhé úrovně s koncovkou .cz. Pro prvních 1000 zákazníků probíhala akční cena 99 Kč za jednu doménu. 1000 domén je už fuč a tak aktuálně stojí doména 229 Kč. Platba za doménu je možná platební kartou Visa, Visa Elektron, Maestro, MasterCard a po úspěšném dokončení platby je doména ihned k dispozici. Pro placení se používá bezpečné 3D-Secure řešení – nejmodernější aplikaci kartových Asociací MasterCard a Visa, které umožňuje bezpečné platby kartou na internetu. Rychlé ověření dostupnosti volné domény vám pomůže najít Domenovecentrum.cz.
Jinak o tom, že server Stahuj.cz byl prodán Centrumu předpokládám už všichni vědí :-). Proběhlo to veškerým možným tiskem.
Poslední drobná novinka je snad spuštění interaktivního televizního programu na Nepropasni.cz.
dnešní relevantní odkazy:
Deloitte | Tisková zpráva o ocenění Mitonu CZ | O ocenění na Emagu.cz | Miton CZ | Heureka.cz | Kvapem.cz | Domenovecentrum.cz | Televizní program
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
