Rok na homeoffice

Disclaimer: pokud jste lékař, záchranář či sestra (bratr) a už rok potíte krev zachraňováním pacientů s covid19, berte tento malicherný text s malichernými problémy s rezervou. Pokud jste vyčerpaní frustrování či naštvaní, ani ho prosím radši nečtěte

Přesně před rokem cca dobou jsem odcházel z MSD kanclu, kde jsme se ten den v rámci nejbližšího týmu dohodli, že budeme pracovat z domova. HO naše firma umožňovala a podporovala vždy, ale v rámci kolaborace, podpoře kreativity jsme měli setkávání v kanceláři přirozeně rádi. Cestou jsem se stavil do OC Smíchov, kde jsem nakoupil flašku hruškovice a slivovice od Žufánka, abychom měli doma s ženou čím vypalovat červa (covid) a zůstali jsme zdraví.

Druhý den ráno jsem zapnul Maca a normálně jsem pracoval z domova, jako další desítky mých kolegů. Typ práce v MSD to naprosto bez jakýchkoliv problémů umožňuje. Ten týden jsem taky začal doma vyrábět roušky z kuchyňských papírových utěrek, abychom měli aspoň něco…

V té době byla práce na HO ze strany MSD vzhledem ke covid19 doporučená a odhadnul bych, že větší polovina toho hned aktivně využila. Později se to přirozeně překvalifikovalo na striktní doporučení atp s tím, jak se situace zhoršovala.

Žena nastoupila na homeoffice cca měsíc po mně. Byli jsme rádi, že už jsme bydleli v tady v Huhle; neumím si představit, jak bychom odbavovali ty confcally oba najednou v 1+kk v Malešicích, to by asi nešlo… Ufff.

Mně osobně se množství meetingu lehce zmenšilo, což mě překvapilo. Ne všichni to měli stejně. Spoustě lidem se to zhoršilo. Denní stand-upy jsme začali odbavovat online, méně kreativity, ale zafungovalo. to. V doručování projektů, releasů a plněním firemních IT cílů se s přechodem na HO nic nestalo. Pokračovali jsme. Business as usual.

Troufám si tvrdit, že introverti homeoffice přivítali. Jsem tak na hraně, spíš víc introvert než extrovert, takže jsem s tím problém neměl. V kontaktu s kolegy jsme prostě začali být online.

S kamarádama jsme si otevřeli hospodu U Dvou zlatých routerů a celkem pravidelně dáváme pivko takhle.

Zpětně, když to hodnotím po roce, tak vidím především pozitiva přechodu na HO v mém případě:

1. Ušetřil jsem spoustu hodin dojížděním do práce. Hned jsem je investoval do pohybu. Loni jsem každý ráno před prací chodil na min hodinovou procházku. Za celej rok jsem nachodil 3540 km. Změnilo se to po narození syna, kdy už ráno čas nemám a musím na večer.
2. Po jeho narození je práce z doma jednoznačně win-win pro nás všechny. Možnost pomoct, pohlídat, vyvenčit a hlavně s ním být je k nezaplacení
3. Větší flexibilita toho, jak si uspořádat pracovní den.

I tak jsem tu a tam upadl do trudomyslnosti. Nicméně skvěle proti ní funguje čerstvej vzduch, pohyb venku a večerní pivko, dvě, tři.

2020

 Dík

Nevím, jakým slovem definovat rok 2020... Asi slovem zajímavej, či nevšední. Nemůžu ale říct, že to byl špatnej rok. Byl zajímavej. Zajímavě divnej? 

Díky covid19 jsem zjistil spoustu věci a dost jsem se toho naučil. Například, že pracovat lze odkudkoliv. Od března jsem na konstantním homeoffice v rámci MSD a pravděpodobně tenhle setup bude pokračovat i v 2021 a funguje to. Nemusel jsem kvůli covidu měnit svoje životní priority, ty mám už pár let nastavený správně.

Vrátil jsem se ke koníčku z útlého mládí: slepuju zase papírové modely. Úžasná relaxace, pračka hlavy a trénink trpělivosti. Fotografie a videa tady. A pivní instagram mě baví čím dál víc.

V 2020 jsem nachodil nejvíc kilometrů ve svém životě. Díky práci z domova jsem ušetřil čas dojížděním a ten jsem investoval do ranních procházek. Nachodil jsem 3540 km. iWatch měsíční challenges jsem splnil všechny kromě jediného měsíce září. A pořád se samozřejmě sprchuju studenou vodou, už 3,5 roku.

• Nejoblíbenější youtuber 2020 - Brent Underwood
• Top seriál 2020 - Papírový dům
• Nejlepší desítka - Hostomické pivo

A narodil se nám syn 💕 

Ambiente, Apple, Auto Průhonice, Člověk v tísni, Gant, J.A.R., Jizerky, Jihlava, les, Milijardáři, MSD, Netflix, Pavla a Oliver, Pilsner Urquell, Revolut, rodina, Smržovka, Spotify, The North Face, Twitter, Volvo, Velká Chuchle

2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019

Zavražděna komunisty

Milada Horáková - Zavražděna komunisty

Chůze a výlety jsou boží!

Proč mě baví chození čím dál tím víc? Proč se stává mým nejoblíbenějším pobybem a sportem?

Poslední dobou se moje sportovní aktivita smrskla vlastně jen na chůzi. S během jsem před zimou přestal (teď zase nejspíš začnu...), ale chůze je to, co dělám pořád. A čím dál tím víc mě to baví.

Už od mládí nás k tomu vedli rodiče. Každý víkend jsme šli na pěší výlet. Buď po rodných Jizerkách, nebo jsme nasedli na vlak třeba do Českého ráje. Krásný vzpomínky: vůně vlaku, namazaná svačina, vůně lesa, borovicovejch lesů, pískovcové skály, či kleč v Krkonoších a krásné výhledy. Během puberty (kterou jsem neměl) jsem se přeorientoval na horské kolo a s kamarádem Pavlem jsme najezdili o prázdninách stovky kilometrů. Na VŠ jsem postupně přestal mít na kolo čas a začal jsem běhat. Běh jsem zachoval i v Praze, kam jsem se před 10ti lety přestěhoval za prací.

Teď chodím pořád. Opět jsem se zamiloval do výletů: vlakem někam, tam okruh, svačina, pivko, výhledy, les.

Není to ale jen o výletech o víkendech. Začal jsem alespoň část cesty do a z práce chodit pěšky a vynechávám částečně MHD. Vystoupím například dřív a dojdu zbytek domů do kopce do Chuchle. Nebo do MHD nastoupím později cestou do práce.

Krom toho, že jsem na vzduchu a hejbu se, mě v tom motivujou i aplikace: swarmapp a activity na iOS. Ano, přiznávám, miluji sbírání awards odznaků (kdo by ne...), stejně jako sbírání starostování na swarm appce (Foursquare). Někdo sbírá kešky, já místa, kde jsem ještě nebyl (mám přes 35 000 check-inů, 7268 navštívených míst celosvětově, 189 mayorshipů...). Na těch častých jsem starostou, ale baví mě chodit jinými cestami, či známou cestou ale obraceným směrem, abych viděl víc míst nebo stejná z jiného pohledu.

Activity appka mě zase motivuje, abych se hejbal, co nejvíc a ideálně každý den. Každej měsíc je jiná challenge, někdy zdvojnásobovat denní aktivitu, někdy ujít x km za celý měsíc, nebo spálit x kalorií. Baví mě to, hejbu se a jsem na vzduchu. S tímto sportem nejsem závislej naprost na ničem. Za březen jsem nachodil 296 km, průměrně 9,5 denně.

Fakta:

• Chůze je nejpřirozenější lidský pohyb. A taky nejzdravější.
• Nejste závislý na ničem
• Nepotřebujete žádné vybavení, či sportovní náčiní, chodit můžete začít okamžitě
• Poznáváte svoje okolí

Tipy a triky:

• Poslední dobou chodím ven na procházku hned ráno jakmile docvičím, dám 5ti, sedmi nebo 10ti km kolečko, studenou sprchu a pak pracuju - není lepšího startu do dne

Zkus to tak. A choď víc o lesa.

2019

Dík

2019 byl skvělej.

2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018

Andreji Babišovi

Pane premiére, agente Bureši, chtěl jsem vám napsat, že se vám podařil mimořádný čin. Zapsal jste se navždy do dějiny České republiky. To jste, předpokládám, chtěl, aby po vás zbyla stopa v historii naší mladé země. A není toho málo, čím jste se o to již zasloužil...

Jste první premiér České republiky, který byl před rokem 1989 agentem STB, tedy první premiér estébák. Krycí jméno Bureš. Například žádnému agentu východoněmecké Stasi či bývalému členu nacistické NSDAP v Německu se toto nepovedlo. Jedinou konkurenci máte snad jen ve Vladimíru Putinovi, který byl agentem KGB.

Jste první premiér České republiky, který se aktivně opírá o podporu KSČM. Strany, která se dodnes nedistancovala od činů KSČ, jejíž členem a agentem jste byl, která zničila naší zemi, terorizovala její občany, zavírala je, mučila a vraždila. Dospělé i děti.

Jste první premiér České republiky, který je vyšetřován a trestně stíhán policií.

Jste první premiér České republiky, který ovládl většinu médií v naší zemi a zničil jejich nezávislost.

Jste první premiér České republiky, kterému se povedlo vybudovat zcela novou politickou stranu, či hnutí, chcete-li, které aktivně konkuruje KSČM v elektrorátu. Vaše strana je taková novodobá komunistická PR strana. Tento úspěch ale křivě a nespravidlivě přisuzuji pouze vám. Tohle byste nedokázal bez Marka Prchala. Stejně jako byste bez Miloše Zemana nedokázal zcela sám zničit ČSSD.

Jste první premiér České republiky, proti kterému proběhly největší demonstrace na náměstích českých měst od roku 1989.

Jste první premiér České republiky s největším střetem zájmu.

Jste první premiér České republiky, který je horší než Jiří Paroubek.

Sebereflexi za tyto činy od vás nečekám.

2018

Děkuji

4sq, 9gag, Adidas SL72, Agnes Miksch, Ambiente, Android Asteroid, Apple, BlaBlaCar, Blue Nile, Robert Balzar, Canon, Chanel, Curaprox, Černá studnice, Člověk v tísni, Dan Bárta, DJ Maceo, funk, Gant, Tommy Hilfiger, Roman Holý, Jakub Horák, Hospoda Lucerna, J.A.R., jazz, Jizerky, Jihlava, Kantýna, Krystal Mozaika Bistro, Kuchyň, Pavel Křenovský, les, Levi's, Lokál, Milijardáři, MSD, Muchov, Němečkovic, Netflix, Parkhotel, Pavla, Pioneer, Pilsner Urquell, Radegast, Red Bull, rodina, Robert Rozkurz, Salewa, Shazam, Simba, Smržovka, Spotify, Sušice, The North Face, Twitter, U Reinerů, U báby Lišků, U Lasíků, Únětický pivovar, Volvo, WILD at heart Café, Wumo, Zdíkov.

2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017

2017

Děkuji

4sq, 9gag, Adidas SL72, Agnes Miksch, Ambi, Android Asteroid, Apple, babička a děda (napořád), Barrandov, BlaBlaCar, Robert Balzar, bratranci a sestřenice, Canon, Chanel, Curaprox, Černá studnice, Dan Bárta, DJ Maceo, funk, Tommy Hilfiger, Roman Holý, Jakub Horák, J.A.R., jazz, Jizerky, Kantýna, Krystal Mozaika Bistro, Pavel Křenovský, les, Levi's, Lokál Hamburk, máma a táta, Milijardáři (Radek, Tomáš, Radek, Zdeňka, Petr, Viktor, Michaela, Terka, Dan, Veronika, Lenka, Žaneta), MSD, Muchov, Němečkovic, Netflix, Parkhotel, Pavla, Písek, Pioneer, Pilsner Urquell, Radegast, Red Bull, Robert Rozkurz, Salewa, Selibov, Shazam, Simba (navždy), Smržovka, Spotify, Sušice, Terka, Timberland, Tinder, The North Face, Twitter, U Reinerů, U báby Lišků, U Lasíků, Únětický pivovar, Vackojc, Volvo, tety a strejcové, WILD at heart Café, Wumo, Zdíkov.

2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016

Půl roku se studenou vodou

Začít se sprchovat a mýt kompletně studenou sprchou považuju za jedno z nejlepších rozhodnutí letošního roku. Po půl roce mám pro vás vánoční report, kteří byste to rovněž chtěli zkusit

Mytí sprchováním studenovou vodou praktiku bez přestávky či jediné výjímky přes půl roku. Začal jsem s tím symbolicky v létě, kdy ve Vysočanech probíhal každoroční týdenní maitenance výpadek dodávky teplé roky. Děje se to každoročně v takřka celé Praze na střídavo podle městských částí. Letos jsem si řekl, že je to super příležitost se začít sprchovat jen studenou vodou.

V tomto letním období, kdy velká města (ale nejen ta) sužuje úmorné vedro, je taková popracovní studená sprcha vlastně odměnou... Během maintenance týdne s trouchou vlastní vůle určitě vydržíte. Vydržel jsem i já. Pak prostě jen pokračujte dál.

Sprchování studenou vodou má jen výhody, nenašel jsem výraznější nevýhodu. I to sebemrskačství ze začátku se po pár měsích stane předností. Všem doporučuji jako doplňkovou formu otužování, revitalizace těla.

Můžete na to samozřejmě jít postupně: že se budete umývat standardně, jak jste zvyklí a nakonec budete přidávát vlažnější, pak chladnější a pak studenou vodu. Je to ta mířnější varianta, jak si třeba na to lze zvuknout. Jsem k sobě tvrdej, takže jsem rovnou sprchoval jen studenou. I vlasy.

Pokud jste tvrďáci, začnětě hned. Zažít v létě je nicméně jednodušší.

Pozitiva:

1. Studená sprcha vás po ránu dokonale probere
2. Po studené sprše je vám hned teplo po celém těle
3. Po studené sprše je vám i v koupelně okamžitě teplo (když vylezete z horké sprchy, je vám hned zima)
4. Nejste už závislí na teplé vodě
5. Jste dokonalé otužilí
6. Studená sprcha vás zocelí

Negativa:

1. Přiznávám, že mýt si studenou vodou vlasy je lehce problém. Pokud jich máte málo, máte vyhráno.

Půjdete do toho?

Omán

Jak si užít Omán

Omán byl v mém hledáčku od léta. Absolutní monarchie/sultanát je plně připravena na turistický ruch. Naštěstí je turisty stále opomíjen, takže si ho můžete užít doslova sami. Nejvíc turistů je pochopitelně v hlavním městě Muscatu. Zbytku země se turisté zatím víceméně vyhýbají. A to je na Ománu jedna z nejlepších věcí :-). Na spoustě památkách budete mnohdy sami. 

Omán za posledních 30-40 let prodělal velkou změnu. Postavila se spousta silnic, dálnic a ostatní infrastruktury a stále se staví dál. Zatím zde nenajdete železniční síť, ale i ta je v plánu. Městská hromadná doprava obecně moc nefunguje, protože (snad krom pár linek v Muscatu) prostě neexistuje, takže si půjčte auto.

Hotely nebo apartmány najdete prakticky všude. Funguje booking.com zcela v pohodě. Ubytování pro dva na noc seženete už kolem 700 CZK. 

Potraviny jsou cenově srovnatelné s cenami u nás. Ve větších supermarketech najdete prakticky identické potraviny jako u nás. Pivo nebo jakýkoliv alkohol ani nehledejte. Ceny v restauracích vesměs rovněž stejné, záleží však, co hledáte. My jsme dávali přednost lokálním “restauracím” (spíš lokální podniky/jídelny pro domorodce) s lokální stravou. Zde mnohdy hlavní jídlo pořídíte i klidně za méně než 1 OMR. (Občas nás ale tak pálila držka a anální otvor, že jsme si dávali i něco mezinárodního.) Neměli jsme žádný zdravotní problém z jídla a to jsme jedli na ulici a mnohdy i rukama jako místní.

Během podzimu/zimy jsou teploty přijatelné. Pohybují se kolem 30 stupňů. Auta z půjčoven jsou vybavena klimatizací, ubytování rovněž. Protože je Omán muslimská země, kraťasy či krátké sukně budou na obtíž. Doporučuji koupit si jejich tradiční oděv - taková vlastně pánská košile na spaní až na zem. Pod ní stačí boxerky, k tomu žabky. Skvěle to větrá, můžete do mešity a domorodci jsou na vás ještě víc příjemní. S ománskou čapkou to ještě vylepšíte :-).

Na plážích u moře (koupali jsme se mimo resorty) budete rovněž sami. 

Mezinárodní řidičák. Protože jsem si nebyl jist, na rentalcars.com jsem chatoval s helpdeskem, jestli je nutnost mít mezinárodní řidičák. Po několika otázkách a odpovědích vyplynulo, že ho pro půjčení potřebuji. Takže 140 km směr místo trvalého bydliště, nechat si udělat pasové fotky, vystát frontu a 140 km zpět do Prahy. Hádejte, jestli po mně někdo v půjčovně ten mezinárodní řidičák chtěl...

Co si v Ománu užijete:

1. V Ománu nejsou zácpy; i v hlavním městě, kde je logicky doprava nejsilnějši, je pořád aut málo. Na dálnicích pojedete mnohdy sami, doprava je plynulá
2. Ománci řídí bezpečně, na silnicích se bát nemusíte. Klakson používají jako dorozumívací prostředek - varují vás před nebezpečím, překážkou, nebo pokud vás chtějí předjet, nebo když vás prostě zdraví :-)
3. Silnice jsou v perfektním stavu, drtivá většina z nich je zcela nová. Kde není asfalt je však písková/kamenitá cesta
4. Litr Naturalu 95 stojí 10 CZK. Síť benzínek je hustá. Platíte obsluze přímo venku u stojanu
5. Parkovné po nás nikde nechtěli
6. Ománci jsou přátelští a usměvaví. Buďte taky
7. Příroda. Není pravda, že v Ománu je jen poušť. Ve wádích najdete spoustu zeleně, květin atd. Pochopitelně musíte vědět kam se vydat. Budete potkávat kozy, velbloudy, tu a tam oslíky.
8. V Ománu můžete volně kempovat prakticky kdekoliv. Dokonce nemusíte mít ani stan, protože teploty například v prosinci klesají v noci k 10-15 nad nulou, což se dá normalně ve spacáku pod širákem. Lessons learned: pod stromem bude vždy v noci tepleji než 2 metry od stromu pod širým nebem.

S čím se musíte vyrovnat:

1. V Ománu nekoupíte alkohol. Žádný. Ani pivo. Prostě nic. Když máte štěstí, uvidíte v těch největších hypermarketech nealko pivo. A ne, opravdu se nedá pít.
2. Retardéry. V každém městě se připravte na asfaltové retardéry. Jsou všude a hodně často. Ve většině případů jsou značené. Ne, nedají se přejet v plné rychlosti a nezkoušejte to. Musíte skoro zastavit
3. Připravte se na hodně prachu a písku. Je všude a k Ománu prostě patří.
4. Na dálnicích jsou pravidelně hustě rozmístěné radary. Maximální rychlost je 120 km/h. Nevím, jaká je tolerance a za co už budete pokutováni.
5. V Ománu nefunguje navigační mód google maps, nechápu proč. Doporučuju stáhnout offline mapy.cz Ománu, jsou překvapivě daleko lepší než Google či Apple Maps.

Oman I - Muscat | Oman II - Wadi Ash Shab a Sur | Oman III - Wahiba Sands a Manah | Oman IV - Wadi Bani Habib, Nizwa Fort a Bahla Fort | Oman V - Al Ayn’s Beehive Tombs | Oman VI - Jebel Shams | Oman VII - Ibri a Sohar | Oman VIII - Muscat a Mutrah Souq | Oman IX - Sultan Qaboos Grand Mosque

Jak být šťastný

Pamatuju si studentské časy, kdy jsem byl životní pesimista. Se stařím se to postupně překlopuje víc a víc do pozitivna. A když nejsem zrovna optimista, jsem realista...

Definování štěstí je hodně subjektivní úkol. Dost o tom přemítám v poslední době. Sám uvažuju, co mě šťastným činí.

Tedy:

1. Zdraví. Vždy to byla priorita jedna pro mě. Čím starší jsem, tím intenzivněji si to uvědomuju. Jakmile je člověk zdráv, zvládne vše ostatní, pokud chce.
2. Rodina. Vždy se musím mít kam vracet. Je to tam, kde bylo a je pro mě to první doma.
3. Přátelé. Důležité je mít kolem sebe kamarády, kteří jsou naladěni na stejné vlně, máte společné koníčky a ideálně i hodnoty.
4. Radovat se z maličkostí. Cokoliv drobného mi dokáže udělat radost. 
5. Radost z hudby.
6. Svoboda a nezávislost. Svoboda pohybu, nejen při cestování. Možnost jet kamkoliv. Ohromná cennost, která není samozřejmá, jak si mnozí myslí. 
7. Nezávislost je spojená se svobodou. S tím souvisí má snaha zbavit se maxima věcí, které nepotřebuju. Čím méně věcí mám, tím svobodnější a nezávislejší se cítím.
8. Nenáročnost. V mnoha ohledech čím méně nároční jste, tím realističtější očekávání máte a nejste často zklamáváni. Například stravování. Mám rád dobrá jídla, ale chutná mi prakticky úplně všechno a skoro úplně všude. Stane se mi jen zcela výjimečně, že mi jídlo v hospodě nebo restauraci nechutná. I v kantýně v práci jsem spokojen. Spousta lidí přitom nad tamní stravou lamentuje. A já? Mně tam chutná a nejsem otráven :-). A takhle to je v mnoha dalších věcech. Buďte nároční skutečně v tom pro vás podstatném a ano, pro každého může být ta podstatná věc odlišná...
9. Pohyb. Od operace páteře musím 2x denně cvičit, i to mě udržuje v pozitivní náladě. Začal jsem opět běhat a to je radost :).

Abyste si nemysleli, že mě nic netrápí... Pocit štěstí a radosti mě kazí politický vývoj v naší zemi. To mě až děsí. Představa, že ve volbách zvítězí spolupracovník STB Babiš, je děsivá. Nejhorší na tom je ale fakt, že to vůbec není v mých rukách a nijak to nemohu ovlivnit. (Výjma toho, že k volbám samozřejmě půjdu, a že strach o povolební vývoj v naší zemi sdílím kolem sebe, jak jen mohu.)

Jak však mohu ovlivnit fakt, že drtivá většina občanů zemí vyznává totálně odlišné hodnoty (neslučitelné s mými) a skrze ně pak volí tyto strany? Jak tohle můžu změnit?

A pokud to opravdu změnit nemůžu, co můžu aktivně udělat, abych zde byl šťastný i po volbach? Napadají mě dvě věci:

1. Odstěhovat se do jiné země
2. Pracovat na tom, aby mi politicka situace byla totálně jedno a nenarušovala můj pocit štěstí, spokojenosti a radosti.

Obě možnosti jsou těžké. Jak to máte vy :)? Co vás činí šťastnými?

Zbavit se nepotřebných věcí. ASAP

Nechci hromadit věci: věci, které nepoužívám, ze kterých nemám žádnou radost, žádnou emoci, které jen zabírají místo a práší se na ně

Proto si nekupuju žádný suvenýry a podobný píčoviny z cest (stačí mi fotky a zažitky). Maximálně magnet na lednici. Nebo všechny ty rádobyvtipný kokotiny, které dostanete k narozeninám/Vánocům, jen aby vám gratulant měl co dát do ruky. Nechci. Upřímná gratulace postačí.

Pohled na zarovnanou poličku věcma (nepotřebnejma píčovinama) mě unavuje. Nechci. Daleko hezčí je severskej minimalismus. Polička a na ní kytka. Jedna.

Když nemáte věci, které nepotřebujete, jste daleko svobodnější. Jednoduše se můžete například přestěhovat, aniž byste utrpěli mentální újmu.

Začal jsem u sebe. Mám prakticky jen 3 šuplíky s věcma, dva z nich s menším oblečením (ponožky, trenky, boxerky, termo a sportovní prádlo). V třetím šuplíku věci. A už to lítalo. Všechno nepotřebný do hajzlu. 

Úplně nejhorší jsou třeba reklamní předměty. Například z konferencí. To letělo do hajzlu jako první. Věci, které chytnete do ruky maximálně jednou. Nebo vůbec. Neekologické debility: miliarda otvíráků na lahve, triliarda reklamních šnůrek na krk, ubohý hry, tisíce letáků, flash disky, USB huby...

Několik pravidel, které jsem dodržoval:

1. Vše, co jsem vyhazoval, jsem maximálně zrecykloval. Krabičky, kde je papír i plast, jsem rozebral a vytřídil. Plast do plastu, papír do papíru.
2. Trenky a boxerky, které jsem chtěl vyhodit, jsem rozstříhal na hadry, který se hoděj na čištění lyží od vosku, čištění štětců od barvy atd.
3. Ostatní oblečení: horší kusy na hadry, lepší do kontejneru na textil. Ostatní oblečení, které nenosím, jsem dal na letgo.

To uvolnění, když něco podobného uděláte je úžasné. Zkuste to i vy.

Díky za 2016

Nic nového na tom, že zážitky mají být především intenzivní, se nemění. Pořád to platí

Pak už je jedno, jestli jsou pozitivní nebo negativní. Jakmile jsou intenzivní, budeme si je pamatovat a to je to koření života. Plytkost normálních zážitků nechci. Byť třeba lehce pozitivních bez žádných negativních, pak je to prostě nuda.

Plný internet je toho, jak jsou lidé rádi, že je 2016 pryč. Mediálně proto, že odešla spousta známých lidí, ke kterým jsme spousta z nás vzhlíželi. Třeba hudební průmysl... Bowie, Prince, George Michael a velká řada dalších. Ach jo. A nejen za hranicemi naší země, u nás Radim Hladík... Smutné dny. 2016 za to ale pochopitelně nemůže. Hněv a zloba nám nepomůže a nic nevyřeší.

Pro mě byl 2016 neuvěřitelně pestrý. Zažil jsem dobrodružství nejen při cestování, ale vlastně i doma. Spousta věcí mi otevřela oči a nové obzory. A ač jsem i v osobním životě měl i smutná období, s nimiž je těžké se výrovnávat, i to mě posunulo dál.

Na negativních událostech je nutné hledat pozitivní přínosy. Ze všech svých chyb v roce 2016 jsem zase o něco poučenější do dalších dní. A že jsem jich udělal! Jsem za ně rád. Chybami se člověk skutečně učí a posouvá. Je to prastará, lety osvědčená pravda.

Pateticky dodávám, že to nejzásadnější je stejně být zdráv o čemž jsem se letos přesvědčil několikrát a i operace páteře v Kristových let mi něco dala, respektive jsem si uvědomil, co se mi tělo snažilo možná delší dobu říct. Musel jsem změnit své návyky, svůj přístup a denní režim a nese to svoje ovoce. A všechny tyhle změny mě sunou kupředu.

Jsem vděčen za naší velkou rodinu, která roste a roste. Není nic hezčího, než se mít kam pořád vracet.

Přátelé jsou další dar; zažili jsme toho v roce 2016 spoustu a máme plány i na letošek a to je skvělé. Jsme skvělá parta.

A lidi v MSD? To je radost chodit do práce.

Cestování, můj velký koníček, za který utrácím nejvíc (a za to jediné to má smysl), mě neuvěřitelně posouvá a přináší velkou radost. V roce 2016 jsem procento navštívěných zemí světa zvýšil z 4.1 % (33 zemí, včetně států USA) na 5,27 %, kdy jsem navštívil 8 nových zemí (Belgie, Lucembursko, Francie, Thajsko, Řecko, Srbsko, Finsko a Estonsko). Na letošek mám spousta nápadů, které je potřeba přetavit v konkrétní cíle. Těším se.

Má kuchařka:

1. Mít se pořád na co těšit (mít plán)
2. S klidným svědomím se každé ráno na sebe podívat do zrcadla
3. Snažit se co nejvíc žít v souladu se čtyřmi dohodami.
4. Chodit do lesa

2016

Děkuji

4sq, 9gag, Adidas SL72, Agnes Miksch, Android Asteroid, Apple, babička a děda (napořád), BlaBlaCar, Robert Balzar, bratranci a sestřenice, Canon, Chanel, Curaprox, Černá studnice, Dan Bárta, Denisa, DJ Maceo, eBay, funk, Tommy Hilfiger, Roman Holý, informatici, Innuendo Prohibition Bar, jazz, Jazz Dock, Jizerky, Krystal Mozaika Bistro, Němečkovic, les, Levi's, Lokál Hamburk (nejen), máma a táta, J.A.R., Milijardáři (Radek, Tomáš, Radek, Zdeňka, Petr, Viktor, Terka, Dan, Veronika, Lenka, Žaneta), MSD, Muchov, Neurologie a Neurochirurgie FNKV, Pavel Křenovský, Parkhotel, Písek, Pioneer, Pilsner Urquell, Red Bull, Robert Rozkurz, Salewa, Selibov, Šumava Rocks, Karel Schwarzenberg, Shazam, Simba, Smržovka, Sony, Sušice, Terka, Timberland, Tinder, The North Face, Twitter, U Reinerů, U Báby Lišků, U Lasíků, Únětický pivovar, všichni tři Vackojc, Volvo, tety a strejcové, Wumo, Zdíkov.

2015 | 2014 | 2013 | 2012 | 2011

Top 100 - stovka mých největších hitů

Nad tímhle jsem dřel dlouho. Mám hotovo. V posledních dnech jsem dokončil náročné seškrtání seznamu na finální stovku

Seznama jsem byl vždycky posedlej a o sepsání stovky největších hitů jsem mluvil v posledních letech několikrát... Aktivně jsem začal někdy loni v říjnu. Slíbil jsem, že to dám do konce 2015 a úspěšně jsem se slibem selhal. Dneska jsem to dodělal. Tady to je.

Netřeba to vůbec komentovat. Zkuste si to taky a zjistíte, jak těžké to je a jak moc musíte škrtat a střílet do vlastních řad. Seřazeno abecedně podle názvu skladby. Jako bonus máte u drtivé většiny i proklik. Jo, jsem skvělej, já vím. Enjoy.

22 Years Ago - Robert Balzar Trio

A Million Days - Prince

Across 110th Street - Bobby Womack

Africa - Toto

Ai No Corrida - Quincy Jones

Ain't No Sunshine - Bill Withers

All At Sea - Jamie Cullum

All By Myself - Eric Carmen

All I Wanna Do - Sheryl Crow

Amerika - Lucie

Anybody Seen My Baby - Rolling Stones

B-bus - J.A.R.

Birdland - Maynard Ferguson

Black And White America - Lenny Kravitz

Blackstar - David Bowie

Blue Skies - Jamiroquai

Čajovna - Radim Hladík

Child In Time - Deep Purple

Colonized Mind - Prince

Come - Prince

Come And Play - Tutu (Boris Urbánek)

Disco Inferno - The Trammps

Dívám se, dívám - Hapka/Horáček

Don't Stop Till You Get Enough - M. Jackson

Easy Lover - Phil Collins

Eko bio green dia - J.A.R.

Endless Summer - John Scofield

Everlasting Love - Jamie Cullum

Every Breath You Take - The Police

Fake - Simply Red

Get Lucky - Daft Punk

God Gave Me Everything - Mick Jagger

Gumball - Monkey Business

Happy - Pharrell Williams

Hold Back The River - James Bay

Hungry Eyes - Eric Carmen

Hunter - Björk

I Want You Back - Jackson 5

ID Song - Monkey Business

If I Could Turn Back Time - Cher

In A Large Room With No Lights - Prince

In The Army Now - Status Quo

Individualita - Hapka/Horáček

Invisible Touch - Genesis

Jaded - Aerosmith

Jump - Van Halen

Just For Her - Robert Balzar Trio

Land Of Make Believe - Chuck Mangione

Lazarus - David Bowie

Lily Was Here - Candy Dulfer

Moonlight Shadow - Mike Oldfield

Motlitba pro Martu - Marta Kubišová

Move On Up - Curtis Mayfield

My Name Is Prince - Prince

Nad papírem - Buty

Nad stádem koní - Buty

No Things On Me - Curtis Mayfield

Northside - Prince

O lidech řekla Míša - J.A.R.

Obyčejnej svět - Abraxas

Off The Wall - Michael Jackson

Pánví - Illustratosphere

Parisian - J.A.R.

People Get Ready - Curtis Mayfield

Piano Break Song - Magnus Öström

Jolana The Exciter - Monkey Business

Pohyby - Lucie

Půlnoční - Václav Neckář/Umakart

Pumped Up Kicks - Foster The People

Rain Fall Down - Rolling Stones

Release It - Prince

Revolution 1993 - Jamiroquai

Roses - Yvonne Sanchez

S Luisem - Zuzana Michnová

Say You Love Me - Simply Red

Sensation - Monkey Business

September - Earth Wind And Fire

Seven Days - Sting

She Drives Me Crazy - Fine Young Cannibals

Silence - Monkey Business

Slapstick - Monkey Business

Sluneční hrob - Blue Effect

Some People - Sexy Dancers

Sussudio - Phil Collins

The Bell - Mike Oldfield

The Chamber - Lenny Kravitz

The Greatest Romance Ever Sold - Prince

The Rockafeller Skank - Fatboy Slim

This Must Be The Place - Trevorn Green

Under Pressure - Queen/David Bowie

Valerie - Steve Winwood

Vidět Boha konec světa - J.A.R.

Walking On Broken Glass - Annie Lennox

When You Gonna Learn? - Jamiroquai

You Are Everything - Marvin Gaye/Ross

Your Song - Elton John Zajatci testosteronu - Neruda Zlejch starejch dědků je plnej svět - J.A.R. Zmrzlinář - Marsyas

2015

Děkuji

4sq, 9gag, Adidas SL72, Android Asteroid, Apple, babička a děda (napořád), Robert Balzar, bratranci a sestřenice, Canon, Chanel, Curaprox, Černá studnice, ČSOB/KBC, Dan Bárta, DJ Maceo, eBay, funk, Gdaňsk, Filip Hlinka, Tommy Hilfiger, Roman Holý, informatici, Innuendo Prohibition Bar, jazz, Jazz Dock, Jizerky, Krystal Mozaika Bistro, Němečkovic, Pavla Langrová, les, Levi's, Lokál Hamburk, máma a táta, J.A.R., Marshall Minor, Miliardáři (Radek Mach, Tomáš Tenkrát, Petr Soukup, Viktor Mašát, Terka Vavroušková, Dan Maršalík), Merck Sharp Dohme, Muchov, Pavel Křenovský, Parkhotel, Pioneer, Pilsner Urquell, Měsíc/2, Red Bull, Robert Rozkurz, Salewa, Selibov, Šumava Rocks, Karel Schwarzenberg, Shazam, Simba, Smržovka, Sony, Tatry, Terezka, Timberland, The North Face, Twitter, Jiří Vybíral, U Reinerů, U Báby Lišků, všichni tři Vackojc, tety a strejcové, West coast, Wumo.

2014 | 2013 | 2012 | 2011

17.11.2015 - cítím drtivé zklamání

Vývoj událostí letošního 17. listopadu překonal všechny mé černé představy, které jsem ve své bujné mysli dokázal vyplodit, jak bude pro mne nejvýznamější svátek země probíhat...

Má skepse z naší republiky nikdy nebyla tak hluboká. Zeman stanul na jednom podiu s extrémistou Konvičkou a Černochem. Zeman tvrdil, že bude společnost spojovat - tímhle se mu to daří - spojuje extrémismus s oslavami 17. listopadu. Pomohl tak Konvičkovi, který se bezesporu chce vést na nepochopení migrační krize díky nejpudovějšími obavám obyvatelstva, tak, aby si připravil dobrý start pro volby, kde bezesporu uspěje a do parlamentu dostane své hnutí. Zeman mu to posvětil. 

V den, kdy slavíme pád komunismu. Svobodu.

Nemohlo (!) by se stát například v sousedním Německu, aby se Joachim Gauck postavil na podium s představitelem strany ideově navazující například NSDAP. Nikdy by se to nestalo. A i kdyby, skončil by. U nás nejen že je možné, že například KSČM po KSČ přidala do názvu pouze jedno písmeno a vesele navazuje na předlistopadovou éru a existuje dál, ale od teď stejně extrémní hnutí podpoří přímo i prezident. A většině to nevadí.

Studenti nemohli zapálit svíčky u památníku, protože si nějaká ultrapíča rektální horolezkyně Putina a Zemana vymyslela, že uspořádá tak nevkusnou propagandistickou akci v místě, kde se měly pokojně zapálit svíčky. Místo toho se na podiu producíroval prezident rozdělujicí společnost, urážejicí své názorové oponenty. Prezident-demagog, který se vozí, využívá a rozdmýchává neopodstatněného pudového strachu obyvatelstva. Prezident, který rozděluje společnost. Prezident, který odmítá jmenovat profesory a některé děkany odmítá pozvat některé rektory na státní oslavy 28. října. Prezident, který se mstí svým kritikům. Hnědo, jak skvěle vystihl Martin Fendrych. 

Citím totální zklamání z naší země. Cítím bezmoc. Cítím nemožnost tohle změnit. Cítím obrovský vnitřní smutek. Co bude dál?

Děkuji Bohuslavu Sobotkovi za jeho projev k 17. listopadu. Neuvěřitelně pozitivně mě překvapil a za to mu patří dík. Velké pozitivní překvapení.

P.S.: S naší partou jsme ten dan oslavili jako ostatně každoročně. Vzpomínali jsme, řešili jsme politiku, všechno. Vyvrcholením jako obvykle byl pak koncert J.A.R. v Lucerně. Bylo to fajn ač ta skepse, když jsme sledovali denní (nejen) na Albertově online se do našich nálad promítala...

Opouštějte vaše komfortní zóny

Kolikrát jste udělali něco jinak než obvykle? Kolikrát jste podnikli něco zcela nového? Opuštění komfortní zóny člověka neuvěřitelně obohacuje a posouvá vpřed

Pracujete roky ve stejné firmě? Bojíte se změnit pracoviště? Pak se bojíte opustit vaší komfortní zónu; místo, na které jste zvyklí, kde znáte ostatní kolegy, máte zažité procesy. Kde víte, co čekat. V takovém prostředí na druhou stranu stagnujete, protože mozek pracuje v režimu, které dobře zná. Nemusí se tak vyvíjet kupředu.

2015 je pro mě například plný opouštění komfortních zón.

Po dvou letech jsem změnil zaměstnaní. Taková změna je vždy velkým krokem do neznáma. Zásadní krok mimo komfortní zónu. Prakticky začínáte zcela znova, ač přicházíte s určitými předchozími zkušenostmi. Noví kolegové, nový styl práce, nové prostředí. V MSD těch výletů mimo komfortní zónu zažívám spousta. Na denní bázi a je to super, vidím, jak mě to posouvá dál.

Začal jsem letos poprvé bydlet s přítelkyní. Před tím jsem to nikdy neudělal. Žil jsem v komfortní zóně samobydlení. Zásadní krok mimo komfortní zónu.

Byl jsem letos tři týdny s tátou ma dovolené na západním pobřeží Spojených států (loni jsem tam byl s Terkou). Kdy jste naposledy byli s vašimi rodiči na tak dlouhé dovolené? Zásadní krok mimo komfortní zónu. Něco, na co již nejste zvyklí. I to vás dokáže určitým způsobem obohatit či posunout. A dovolená to byla naprosto super.

Od Terky jsem dostal k narozeninám několikahodinnový kurz o vaření masa. Já, který jsem zatím komfortní v přípravě černého čaje a vajec na tvrdo... Další krok mimo komfortní zónu. A už pomalu začínám vařit sám.

No a začal jsem běhat i před prací ráno. Tohle rovněž doporučuju. Chce to se vyhecovat a překonat, ale jde to a zaručuju, že vám ranní běhání zcela změní váš den.

Vyžadujte ale i od svého okolí opouštění komfortních zón, učení se, vyvíjení se a posun dopředu. Život bude pestřejší.

Twenty fourteen

Byl to pestrý rok. Plný radosti i smutku. Rovnováha. Pokud se říká, že nezáleží, jestli jsou zážitky pozitivní či negativní, ale hlavně, aby byly intenzivní, tak přesně tak to v 2014 bylo. Intenzivní hluboké zážitky. Vítali jsme a loučili jsme se...

I přes vysoké pracovní vypětí jsem zvládnul tři dovolené. Pane jo, díky. Vrátil jsem se znova po dvou letech do Států a procestoval část západního pobřeží. Splnil jsem si velký sen a hned tam jsem věděl, že se musím vrátit znova. San Francisco je možná nejkrásnější město, kde jsem byl. Musím se vrátit. Už jsem to někam psal, ale když se dívám na fotky z těch 14ti dnů, vyvstane mi to znova v mysli... Asi nikde jinde jsem necítil obrovskou svobodu možností jako tam. Jediné, co nám s Terkou svazovalo ruce, byl čas.

Izrael a hlavně pak předvánoční Srí Lanka byly totálním protipólem Ameriky. Náraz. Jiná kultura, jiné prostředí, rovněž krásná příroda a památky, jinak ale i bída, chudoba. Rovnováha.

Byla spousta skvělejch koncertů (Prince, Bratři Ebenové, Sebastian Spanache Trio), festivalů (Motolice, Šumava joint, Shots of Sázava). Tak už to je. S Android Asteroid jsme s Viktorem a Terezou ustálili hezkou tradici každoročního Jägermeister setkávání v café Zanzibar.

Konstanty. Spousta věcí zůstává dál i v 2015 ve vesmíru neměnná: jakože džíny si jiné než Levi's nekoupím stejně jako kartáček Curaprox. Že na mém pohřbu má zaznít Some People a Stmívání a musí bejt nehorázná kalba. Nebo že jinej telefon nez iPhone už mít nechci, a že dobrovolně nebudu pít Staropramen. Že Smržovka je můj hlavní domov a Černostudniční hřeben je ten nejoblíbenější hřeben. Země že obíhá Slunce a Měsíc Zemi. Na Hradě nesedí můj prezident a v České republice se vaří nejlepší pivo na světě. Prince že je nejlepší kytarista na světě, a že restaurace, zakládající si na výborné gastronomii, nikdy nemůže servírovat Staropramen, pokud to myslí aspoň trochu vážně...

Nebyly loni tradiční každoroční Alpy s tátou. Ach jo. Nestihl jsem navštívit všechny sakrální stavby v Praze, jak jsem si předsevzal loni v únoru. Napsal jsem na blog historicky nejméně postů- pouze 9 a 23x jsem přemýšlel, že to tu zavřu. Nenapsal jsem seznam loňských koncertů. A ani jednou se nám nepovedlo s Pavlem a Klárou společně najít čas na společnou kalbu na Černé studnici.

Tak uvidíme letos :-).

Slavit dnes budu!

Když před 25ti lety padnul režim, pamatoval jsem si z něho v té době ve věku 6-7 let jen málo. V sámošce na střední Smržovce mlíko v plastovém pytlíku, věčně rozlité po podlaze; v lepším případě ve sklenici s hliníkovým víčkem

A pak sytě rudou malinovou limonádu ve flašce. Nic jiného mi z té doby v hlavě nezůstalo. Pak už jen moment, a ten se pamatuju naprosto přesně: máma mě vedla do školky a řekla mi, že už nemám říkat "soudružko učitelko", ale "paní učitelko". Na ten moment se dodnes jasně pamatuju; do konce i na místo, kde mi to cestou do školky říkala.

Zbytek o režimu před 1989 znám z bohatých vyprávění rodičů a prarodičů; z dokumentů... Vnitřně jim děkuji dnes a denně za to, že mi to všechno vyprávěli a já si tu hrůzu mohl uvědomovat od brzkého mládí.

Svoboda je úžasná věc. Neuvěřitelně moc si ji vážím, ač nemám přímou osobní zkušenost, že by se mi ji tehdy nedostávalo, nebo že by mě osobně socialistický režim přímo omezoval. I přesto, že mě nikdo osobně nezakazoval volně svobodně cestovat, vždy když cestuji do zahraniční, tu svobodu a možnost si naplno užívám. Cestování je neuvěřitelně osvobozující a při málokteré jiné činnosti člověk získá takový nadhled, větší světáctví, mnoho zkušeností, zjištění svých vlastních možností a hlavně vnímání spousty podnětů jiných lidí z jiných koutů světa...

Dnes nám nikdo v cestování nebrání. Je to už jen o našich vlastních možnostech a v našich rukách, nikdo za nás nerozhoduje. Můžeme svobodně cestovat, svobodně studovat, svobodně si vybírat, čím se budeme živit; můžeme svobodně volit, můžeme svobodně vyjadřovat svoje názory. Že je to snad normální a přirozené a nemá smysl to slavit? Ne, není. Neberme to jako samozřejmost. 25 let je příliš krátká doba na to, abychom na totalitu zapomněli...

17. listopad je pro mě už několik let oslava svobody. Slavit budu. Svobodu, demokracii a J.A.R.